Folegandros - Milos

Dnešek ne sliboval nic pěkného. Kromě toho,  že mi bylo stále blbe, tak předpověď počasí slibovala bezvětří, což se po tvrdilo.

Paros/Naussa - Folegandros

Probudil jsem se s ohněm v krku dle očekávání,  ale už kolem šesté . Brzy se vytrousil i Jarda jeho příprava čaje postupně vytáhla i ostatní. Sousední lodí sice nebyly taková ranní ptacata, ale i tak jsme k odjezdu po deváté byli nachystáni všichni. Ještě předtím jsem se ale musel stavit v lékárně, abych něco udělal s tím peklem v krku. "Chcete Strepsils? " nabídl mi lékárník. "Ne, já potřebuji něco, co funguje". Očividně ho to pobavilo a podal mi nějaké málo pestré cucaci tablety. Snad to pomůže.
Přístavní policie nás varovala před pěti B na výjezdu ze zátoky, čímž jen zvýšila naší chuť vyrazit. Jenže Řekové prehaneli jako vždycky. Pětka tam sice byla, ale asi jen půl hodiny a jak jsme postupovali dolů podle SZ pobřeží Paru, tak se postupně klinika na trojku. Ale i tak to jelo hezky. Pohráli jsme si s plachtami a bez většího úsilí ještě začali na sedmi uzlech, v závěru před vjezdem do parikijskeho přístavu, hlavního dopravního uzlu Kyklad, jsme to už raději stáhli, abychom se tam nemotali příliš do cest trajektum a highspeedum. A taky jsme s Dobrou museli čekat na Petra, na něhož jsme na 15 milich najeli 3/4 hodiny.
Před námi totiž byla dnešní hlavní atrakce, průjezd kanálem mezi ostrovy Paros a Antiparos. Od rána totiž jedeme ve vlastních stopách před 5 lety. Ale tehdy jsme byli s bráchou na jedné lodi a za kormidlem pochopitelně jako kapitán stal on. Při pohledu na mapu tě není bůhví co, průliv je 1,5 km široký. Jenže... Pohled na mapu s podmořskými vrstevnicemi dá jiný obrázek. Pro jachtu o ponoru 2,3 m se průliv dělí na dvě varianty,  každá o šířce v nejužším místě 50 m.  Minule jsme to jeli za bezvětří a hladké vody, dnes foukalo a záludnosti dna tak zůstávaly pro Jardu stojícího na přídi částečně skryté. Nicméně jsme všichni tři zdárně projeli.
Jenže čas pokročil a Petr se začal obávat o včasný dojezd na Folegandros. Když jsme ráno kontrolovali dno jejich lodi, vypadalo jak menší korálový útes. Čili nepochybně jeden zdroj zpomalení. Nakonec se rozhodli skončit již na Antiparu, na jižním cipu u plážové taverny Kapetan Pipinos, kterou znám z předcházejících cest a kde jsme také kotvili minule. My s Dobrou jsme se rozhodli pokračovat podle původního plánu. Bylo mi docela bídně tak jsem předal vedení Miirovi a zalezl dolů se trochu léčit spánkem. Chlapci potom provetrali genakr, abychom ho ho nevezli zbytečně a prý jsme docela stihali Dobru,  který tech skoro 20 mil motoroval. Na ten mizerný vítr to bylo velmi slušné... Před vjezdem do přístavu Folegandros jsem si vzal kormidlo, v premiéře volně zakotvil, ale nakonec se nám to místo nelíbilo, bylo příliš blízko břehu. Tak si potom kotvení zkusil i Miira, druhé místo už bylo podstatně lepší.
Výlet do městečka na hraně 300 m útesu mne minul, stejně jako zdejší vyhlášené králičí stifado. Byl jsem rád že jsem rad. Nakonec se mnou zůstal na lodi i Jarda, ostatní nefoukali člun a odpluli. Do zbytků ryze po poledni skvělé cine jsme zamichali rybičky a smaženou cibulku a bylo.
Napluto 45 nmi, z toho 35 pod plachtami. Celkem 147 nmi.

(Athény -) Kythnos - Syros/Finikas - Paros /Naussa

Spánek v salonu byl krátký. Ve dvě hodiny jsme s Jarousem nastupovali hlídku. Kluci mezitím urazili dalších 12 mil a Kythnos, náš ranní cíl mezipristani, už se rysoval v temnotách. Celá naše hlídka proběhla bez mimoradek, jenom jsme se bavili chvíli pohledem na výletní trosjsteznik, který na dohled ostrova rozsvítil svou slavnostní výzdobu. Ale stále jsme bohužel jeli na motor.
Ve čtyři nás vystřídali Jarda s Liborem.  Před prulivem mezi ostrovy Kea a Kythnos jsi se definitivně sjeli s Dobrou a dal už pluli společně. Otočili jsme kolem severního mysu Kythnu a už jsem musel před pátou zase vstávat, protože nás ranní cíl,  malypristav Loutro na V pobřeží Kythnu byl před námi. Po krátkém jachting jsme měli celkem 55 mil. Dobra jel na průzkum a zjistil,  že k molu se nevejdem  a dělat nějaký kotvící šachy kvůli frape v šest hodin ráno se nám nechtělo. A tak jsme začali shánět třetí loď a ukázalo se, že je skoro hodku za námi a nikoliv napřed. Po krátké poradě jsme se rozhodli přesunout pauzu do Finikas na Kythnos. Třetí loď,  která se právě vynořila za severním masem plán odsouhlasila a mohlo se jet. Při vycházejícím slunci jsme na čistý lebobocni svěrák vytáhli plachty, vytrimovali a pěknými 6 uzly mířili na Finikas.
Ono to původně vypadalo, že budeme muset do Finikas tak jako tak. Dobrovi se v noci porouchal čerpadlo  v koupelně a nám postupně během noci vypadl otáčkoměr motoru, hloubkomer a hloubková data z mapy. Z charterovky nám doporučili zastavit se právě ve Finikas. Jenže závady jak přišly, tak i odešly. I mapový plotter jsme přemluvil k ukazovani přesných dat včetně hloubky.
Ve Finikas se přistává klasický řecky : vyhodí se kotva a na couvá se k molu. Čili došlo na jednu z mých očekávaných premiér. A povedla se hned napoprvé a přesně, kotevní řetěz jsem položil za Jardovy spolupráce na kotvě,  zcela kolmo k molu,  včetně přesného přistání.
Krátká procházka po městečku mi ukázala, že už jsem tu byl a to asi před 7 (?)  lety s Araukanci na  cyklopruzkumu Kyklad a zde jsme se z hospůdky bavili nad jednimatenskym pitomce, který se málem utopil při spouštění jeho motorového člunu do vody. Tak jsem si dal plánované frape v hospůdce, odkud jsme tehdy celou hodinu sledovali neuvěřitelně divadlo lidské hlouposti a nešikovnosti.
Dali jsme pul hodky náskok Petrovi a o čtvrt hodiny dřív odjel i Dobrá. Třetí lodi Pepper to nějak nejede, zatím, byla vždy o 20-30 procent pomalejší. Tentokrát to bylo ještě slabší,  za hodinu jsme ji dojeli. Zrovna se začal zvedat pěkný S městem na hranici 4 - 5 °Beauforta, to už se na více než metrových vlnách dělají hřebíky, a my bez většího náklonu uhaneli 7-8 uzlu a při střídání u kormidla si užívali pěkný jachting. Postupně jsme se dotáhli i na Dobru, který to vzal maličko víc na jih. No proste parádní jachtařské odpoledne!
U ostrova Paros se dostáváme na trajektovou dálnici, čili tady začalo být docela živo. Živý byl i vítr, v nárazech dělal 25 kts,  čili 6 °B. A dvoumetrove vlny. To už jsme lehce znejisteli a zrefovali (zmenšili plochu) obě plachty. Chtěli jsme být ovladatelní při vyhýbání se velkým lodím, zejména hihhspeedum. To jsou takové velké potvory o výkonu menší elektrárny, co zvládnou  převážet i spoustu aut a uhání po moři rychlosti 42 uzlu, čili skoro osmdesatkou! Co tahle věc udělá s mořem je na snade. Třetí loď později potkala highspeed  ve vzdálenosti 50 m a mluvili o trimetrovych vlnách...
O pul šesté jsme už zaplouvali do malé maríny v Nausse, kde jsme kotvili i před pěti lety na snídani. A zatímco jsme do jídla oběd,  uklízeli a sprchovali se, dorazila po sedmé třetí loď...
Nějak jsme pořád něco řešili kolem lodí a tak do mého oblíbeného půvabného městečka jsme vyrazili až po deváté. Diky pozdním obědu se plánovaná večeře smrskla na pita gyros, a po procházce po větrném nábřeží a vyhrátmi bílými uličkami krabickotvarých domečků jsme se zastavili na vínko. Na nábřeží bylo chladno a já nějak podcenil oblečení. Při zasednuti do hospůdky jsem cítil mírně pálení v krku. Tak mi začíná nachlazení a já začal tušit, že zítřek nebude příjemný...
Napluto 102 nmi nonstop z Athén (22 hod), z toho 40 na plachty.

Vyplouváme z Athén

Po snídani jsme sbalili kuférky a tramvají odjeli do maríny. První zpráva o lodích byla velmi optimistická, měly být už ve dvě k převzetí. Usadili jsme se u kiosku charterové společnosti kapitáni začali řešit papíry a plán cesty a posádky vyrazily nakupovat.
První špatná zpráva přišla o třetí lodí Pepper, a to ze bude připravena až ve tři. Před druhou jsme zahájili předávku mé a Dobrovy lodí. Probíhalo to v příjemném řeckém ne stresovém duchu. "nemusíte kontrolovat každý šroubek, já ty lodě znám do detailu", říkal místní Miško. Předávku horní paluby přerušil docela intenzivní déšť, až bouřka. V Řecku! A tak jsme čekali a čas ubíhal
 Někdy kolem páté jsem šel po lávce z lodi, nemáme klasické chorvatské prkno, ale sofistikované laminátové prolisovane cosi, s kolečky na konci, aby to nedrhlo. Jenže jedno z těch malých koleček se dostalo už do  vzduchu přesně v momentě, když jsem udělal druhý krok z lodi. Zbývající kolečko to pochopitelně neustálo a já zahucel do metrové skviry vody mezi lodí a molem k velkému zdeseni/pobaveni okolních. Přiběhl i vyděšený Miško a omlouval se, že je to f-ing system majitele lodi a ze zdaleka nejsem první s problémem na této lávce. Což mne sice lehce uklidnilo, leč neususilo. Ani  můj mobil.
Po několika bouřkach už počasí dostalo rozum a naše dvě lodě mohly od plout. Ne tak ta třetí, kde je i Lukáš, tam byly stále nějaké trabliky a bylo rozhodnuto čekat na ne v hospe
při večeři, kam se postupně do courali všichni. Zde bych mel podotknout, že z třetí lodi nakonec odpadl Vráťa, který má na přeplavbe Atlantiku 2 týdny zpoždění, což je pochopitelně čitelné personální oslabení. A z Dobrovy lodi odpadl na poslední chvíli Patrik.
První výjezd z maríny je pro sváteční jjachtare nejtěžší. Po roce vyplouvat z mezery mezi lodmi, s zatím neosahanou lodí,  opravdu není snadné. Sice jsem to tak neprozival jako při loňské premiéře, ale přece jen jsem si oddechl,  když jsem se ocitl na volném moři. Ještě bylo světlo a tak byl čas na úvodní cvičení, zejména na oblíbené " Man over board" potom už jsme na motorovou sílu (vítr zoufalý) vypluli jv směrem podél Attickeho poloostrova směrem na Kyklady. Třetí loď nám zmizela někde vpředu z vizualu i rádiového kontaktu a s Dobrou jsme jeli na dohled. Kolem půlnoci nastoupil Miira s Doušínem první hlídku a my mohli s vědomím prvních 20 mil zalézt do pelechu.

Cesta do Athén

Sraz na letišti v osm ráno, byla nás docela slušná grupa. Kromě na 14 námořníků ještě letěla Dobrova Jana s dětmi Majdou (3) a Kájou (1) a její dvě kámošky s dalšími dvěma prcky. Let se Serbian Airlines s přestupem v Bělehradu proběhl standardně a tak jsme se ve čtyři odpoledne místního času ocitli v Athénách a za další hoďku už jsme se ubytovavali v hotelu Nefeli nedaleko maríny.
V rámci průzkumu jsme si došli k maríně, ukázalo se ze není až tak blízko - 5 zastávek busu nebo 2 tramvaji,  a zakončili první den klasicky po řecku v plážové taverně. To hlavní začne až zítra.

Eucranté a další lodi

Eucranté (čti Eukraté) je loď, typ Oceanis 40, se kterou budeme tentokrát plout mořem Egejským  Eukraté je název planetky, ale úplný původ najdeme mezi Nereidami, Eukraté byla jedna z nich. Néreovny nebo Néreidky (latinsky Nereides) byly ve starořecké mořské nymfy, bohyně či polobohyně. Žily ve stříbrných jeskyních na dně moře, provozovaly hudbu a tanec. Byly přívětivé, líbezné a ochraňovaly námořníky a spolu s delfíny tvořily družinu vládce moře Poseidóna. Takže to vypadá, že bychom mohli být pod dobrou ochranou.

Naši posádku jsme složili už před pár měsíci. Popáté se budu plavit s Miirou, se kterým jsem také společně dělali zkoušky a který je dle řeckých předpisů mým stanoveným zástupcem. Potřetí bude se mnou na palubě Jarda, společník z Adventury, se kterým mne spojuje i spousta jiných cestovatelských zážitků. Na něj spadne hospodaření s lodní kasou. V Chorvatsku jsem se pod bráchovým vedením plavil i jednou s Doušínem. Poslední dva jsou nováčci - spolužák z fakulty Jarouš a náš dlouholetý průvodce Bedny, který zároveň přijal i zodpovědnou funkci kuchaře.

Bráchova loď se jmenuje Arion a je na ní většina mých spoluplavců z předcházejících let. A konečně na třetí lodi Pepper vedené zkušeným mořským vlkem Vráťou (snad - když stihne doplout z Karibiku) se bude v premiéře plavit synek Lukáš, čerstvý maturant. Podpěrovi tak budou zastoupeni na každé lodi naší flotily. 

Začátek

Na počátku, jako vždycky, bylo slovo. někdy v září nebo říjnu..."Dobro, bude spinakrový kurz?". "Jo, určitě." Koncem října: "Brácho, řešíš něco kolem lodí? Měl bych pár lidí...". "Hm, jo.". Začátkem prosince: "Mám levný letenky do Řecka, za 3500, co s tím uděláme?". "No pěkný, dám vědět klukům". A pak se to nějak vymklo z ruky a během dvou týdnů nás byly 3 lodě po 6 kusech a jaksi "samozřejmě" už se bralo, že po loňském debutu povedu loď já. Tedy po loňském jachtařsky snad přecivilizovaném Chorvatsku si to letos vyzkouším v divočejším Řecku.
Za zmínku stojí, že ke skupince se ještě přibalil doprovod na čas po, takže jsem celkem řešil 24 letenek...
Tak za kormidlem v Řecku... no prima, uvidíme...