Paros/Naussa - Folegandros

Probudil jsem se s ohněm v krku dle očekávání,  ale už kolem šesté . Brzy se vytrousil i Jarda jeho příprava čaje postupně vytáhla i ostatní. Sousední lodí sice nebyly taková ranní ptacata, ale i tak jsme k odjezdu po deváté byli nachystáni všichni. Ještě předtím jsem se ale musel stavit v lékárně, abych něco udělal s tím peklem v krku. "Chcete Strepsils? " nabídl mi lékárník. "Ne, já potřebuji něco, co funguje". Očividně ho to pobavilo a podal mi nějaké málo pestré cucaci tablety. Snad to pomůže.
Přístavní policie nás varovala před pěti B na výjezdu ze zátoky, čímž jen zvýšila naší chuť vyrazit. Jenže Řekové prehaneli jako vždycky. Pětka tam sice byla, ale asi jen půl hodiny a jak jsme postupovali dolů podle SZ pobřeží Paru, tak se postupně klinika na trojku. Ale i tak to jelo hezky. Pohráli jsme si s plachtami a bez většího úsilí ještě začali na sedmi uzlech, v závěru před vjezdem do parikijskeho přístavu, hlavního dopravního uzlu Kyklad, jsme to už raději stáhli, abychom se tam nemotali příliš do cest trajektum a highspeedum. A taky jsme s Dobrou museli čekat na Petra, na něhož jsme na 15 milich najeli 3/4 hodiny.
Před námi totiž byla dnešní hlavní atrakce, průjezd kanálem mezi ostrovy Paros a Antiparos. Od rána totiž jedeme ve vlastních stopách před 5 lety. Ale tehdy jsme byli s bráchou na jedné lodi a za kormidlem pochopitelně jako kapitán stal on. Při pohledu na mapu tě není bůhví co, průliv je 1,5 km široký. Jenže... Pohled na mapu s podmořskými vrstevnicemi dá jiný obrázek. Pro jachtu o ponoru 2,3 m se průliv dělí na dvě varianty,  každá o šířce v nejužším místě 50 m.  Minule jsme to jeli za bezvětří a hladké vody, dnes foukalo a záludnosti dna tak zůstávaly pro Jardu stojícího na přídi částečně skryté. Nicméně jsme všichni tři zdárně projeli.
Jenže čas pokročil a Petr se začal obávat o včasný dojezd na Folegandros. Když jsme ráno kontrolovali dno jejich lodi, vypadalo jak menší korálový útes. Čili nepochybně jeden zdroj zpomalení. Nakonec se rozhodli skončit již na Antiparu, na jižním cipu u plážové taverny Kapetan Pipinos, kterou znám z předcházejících cest a kde jsme také kotvili minule. My s Dobrou jsme se rozhodli pokračovat podle původního plánu. Bylo mi docela bídně tak jsem předal vedení Miirovi a zalezl dolů se trochu léčit spánkem. Chlapci potom provetrali genakr, abychom ho ho nevezli zbytečně a prý jsme docela stihali Dobru,  který tech skoro 20 mil motoroval. Na ten mizerný vítr to bylo velmi slušné... Před vjezdem do přístavu Folegandros jsem si vzal kormidlo, v premiéře volně zakotvil, ale nakonec se nám to místo nelíbilo, bylo příliš blízko břehu. Tak si potom kotvení zkusil i Miira, druhé místo už bylo podstatně lepší.
Výlet do městečka na hraně 300 m útesu mne minul, stejně jako zdejší vyhlášené králičí stifado. Byl jsem rád že jsem rad. Nakonec se mnou zůstal na lodi i Jarda, ostatní nefoukali člun a odpluli. Do zbytků ryze po poledni skvělé cine jsme zamichali rybičky a smaženou cibulku a bylo.
Napluto 45 nmi, z toho 35 pod plachtami. Celkem 147 nmi.