Ve čtyři nás vystřídali Jarda s Liborem. Před prulivem mezi ostrovy Kea a Kythnos jsi se definitivně sjeli s Dobrou a dal už pluli společně. Otočili jsme kolem severního mysu Kythnu a už jsem musel před pátou zase vstávat, protože nás ranní cíl, malypristav Loutro na V pobřeží Kythnu byl před námi. Po krátkém jachting jsme měli celkem 55 mil. Dobra jel na průzkum a zjistil, že k molu se nevejdem a dělat nějaký kotvící šachy kvůli frape v šest hodin ráno se nám nechtělo. A tak jsme začali shánět třetí loď a ukázalo se, že je skoro hodku za námi a nikoliv napřed. Po krátké poradě jsme se rozhodli přesunout pauzu do Finikas na Kythnos. Třetí loď, která se právě vynořila za severním masem plán odsouhlasila a mohlo se jet. Při vycházejícím slunci jsme na čistý lebobocni svěrák vytáhli plachty, vytrimovali a pěknými 6 uzly mířili na Finikas.
Ono to původně vypadalo, že budeme muset do Finikas tak jako tak. Dobrovi se v noci porouchal čerpadlo v koupelně a nám postupně během noci vypadl otáčkoměr motoru, hloubkomer a hloubková data z mapy. Z charterovky nám doporučili zastavit se právě ve Finikas. Jenže závady jak přišly, tak i odešly. I mapový plotter jsme přemluvil k ukazovani přesných dat včetně hloubky.
Ve Finikas se přistává klasický řecky : vyhodí se kotva a na couvá se k molu. Čili došlo na jednu z mých očekávaných premiér. A povedla se hned napoprvé a přesně, kotevní řetěz jsem položil za Jardovy spolupráce na kotvě, zcela kolmo k molu, včetně přesného přistání.
Krátká procházka po městečku mi ukázala, že už jsem tu byl a to asi před 7 (?) lety s Araukanci na cyklopruzkumu Kyklad a zde jsme se z hospůdky bavili nad jednimatenskym pitomce, který se málem utopil při spouštění jeho motorového člunu do vody. Tak jsem si dal plánované frape v hospůdce, odkud jsme tehdy celou hodinu sledovali neuvěřitelně divadlo lidské hlouposti a nešikovnosti.
Dali jsme pul hodky náskok Petrovi a o čtvrt hodiny dřív odjel i Dobrá. Třetí lodi Pepper to nějak nejede, zatím, byla vždy o 20-30 procent pomalejší. Tentokrát to bylo ještě slabší, za hodinu jsme ji dojeli. Zrovna se začal zvedat pěkný S městem na hranici 4 - 5 °Beauforta, to už se na více než metrových vlnách dělají hřebíky, a my bez většího náklonu uhaneli 7-8 uzlu a při střídání u kormidla si užívali pěkný jachting. Postupně jsme se dotáhli i na Dobru, který to vzal maličko víc na jih. No proste parádní jachtařské odpoledne!
U ostrova Paros se dostáváme na trajektovou dálnici, čili tady začalo být docela živo. Živý byl i vítr, v nárazech dělal 25 kts, čili 6 °B. A dvoumetrove vlny. To už jsme lehce znejisteli a zrefovali (zmenšili plochu) obě plachty. Chtěli jsme být ovladatelní při vyhýbání se velkým lodím, zejména hihhspeedum. To jsou takové velké potvory o výkonu menší elektrárny, co zvládnou převážet i spoustu aut a uhání po moři rychlosti 42 uzlu, čili skoro osmdesatkou! Co tahle věc udělá s mořem je na snade. Třetí loď později potkala highspeed ve vzdálenosti 50 m a mluvili o trimetrovych vlnách...
O pul šesté jsme už zaplouvali do malé maríny v Nausse, kde jsme kotvili i před pěti lety na snídani. A zatímco jsme do jídla oběd, uklízeli a sprchovali se, dorazila po sedmé třetí loď...
Nějak jsme pořád něco řešili kolem lodí a tak do mého oblíbeného půvabného městečka jsme vyrazili až po deváté. Diky pozdním obědu se plánovaná večeře smrskla na pita gyros, a po procházce po větrném nábřeží a vyhrátmi bílými uličkami krabickotvarých domečků jsme se zastavili na vínko. Na nábřeží bylo chladno a já nějak podcenil oblečení. Při zasednuti do hospůdky jsem cítil mírně pálení v krku. Tak mi začíná nachlazení a já začal tušit, že zítřek nebude příjemný...
Napluto 102 nmi nonstop z Athén (22 hod), z toho 40 na plachty.
Žádné komentáře:
Okomentovat