Vyplouváme z Athén

Po snídani jsme sbalili kuférky a tramvají odjeli do maríny. První zpráva o lodích byla velmi optimistická, měly být už ve dvě k převzetí. Usadili jsme se u kiosku charterové společnosti kapitáni začali řešit papíry a plán cesty a posádky vyrazily nakupovat.
První špatná zpráva přišla o třetí lodí Pepper, a to ze bude připravena až ve tři. Před druhou jsme zahájili předávku mé a Dobrovy lodí. Probíhalo to v příjemném řeckém ne stresovém duchu. "nemusíte kontrolovat každý šroubek, já ty lodě znám do detailu", říkal místní Miško. Předávku horní paluby přerušil docela intenzivní déšť, až bouřka. V Řecku! A tak jsme čekali a čas ubíhal
 Někdy kolem páté jsem šel po lávce z lodi, nemáme klasické chorvatské prkno, ale sofistikované laminátové prolisovane cosi, s kolečky na konci, aby to nedrhlo. Jenže jedno z těch malých koleček se dostalo už do  vzduchu přesně v momentě, když jsem udělal druhý krok z lodi. Zbývající kolečko to pochopitelně neustálo a já zahucel do metrové skviry vody mezi lodí a molem k velkému zdeseni/pobaveni okolních. Přiběhl i vyděšený Miško a omlouval se, že je to f-ing system majitele lodi a ze zdaleka nejsem první s problémem na této lávce. Což mne sice lehce uklidnilo, leč neususilo. Ani  můj mobil.
Po několika bouřkach už počasí dostalo rozum a naše dvě lodě mohly od plout. Ne tak ta třetí, kde je i Lukáš, tam byly stále nějaké trabliky a bylo rozhodnuto čekat na ne v hospe
při večeři, kam se postupně do courali všichni. Zde bych mel podotknout, že z třetí lodi nakonec odpadl Vráťa, který má na přeplavbe Atlantiku 2 týdny zpoždění, což je pochopitelně čitelné personální oslabení. A z Dobrovy lodi odpadl na poslední chvíli Patrik.
První výjezd z maríny je pro sváteční jjachtare nejtěžší. Po roce vyplouvat z mezery mezi lodmi, s zatím neosahanou lodí,  opravdu není snadné. Sice jsem to tak neprozival jako při loňské premiéře, ale přece jen jsem si oddechl,  když jsem se ocitl na volném moři. Ještě bylo světlo a tak byl čas na úvodní cvičení, zejména na oblíbené " Man over board" potom už jsme na motorovou sílu (vítr zoufalý) vypluli jv směrem podél Attickeho poloostrova směrem na Kyklady. Třetí loď nám zmizela někde vpředu z vizualu i rádiového kontaktu a s Dobrou jsme jeli na dohled. Kolem půlnoci nastoupil Miira s Doušínem první hlídku a my mohli s vědomím prvních 20 mil zalézt do pelechu.